Už dlouho se mi líbil jeden kluk,Marek.Ale jsem dost stydlivé povahy.nicméně jsem se rozhodla mu vyznat lásku.14 únor se mi zdál ideální.Věděla jsem,že ten den má trénink,tak jsem si na něj počkala před jeho domem.Celkem dlouho jsem mrzla,i když nebyl sníh,ale jakmile vyšel,tak jsem roztála...Pomalu jsem k němu došla a pozdravila ho.kouzelně se na mě usmál as odpověděl mi."Marku,chtěla jsem se tě zeptat,jestli by sis večer někde nevyšel!!!"řekla jsem nervozně."Rád,pokud ti ovšem nebude vadit,že jsem RomanMarkovo dvojče!!!"
Byl to sice omyl,nicméně s Romankem chodím už rok a je to nejnádhernější svátek v našich životech!!!
AnynQa | 2. května 2009 v 15:01 |
Hezký příběh....